Starší rozhovor s Noelem (1)
Oasis uspořádali speciální sérii koncertů na oslavu deseti let živého hraní. Při této příležitosti poskytl Noel Gallagher britskému BBC rozhovor, v němž důkladně rozebírá historii kapely.
Co jste si pomyslel,
když se Liam přidal k Oasis?
V té době jsem byl v Hamburku, na turné s Inspiral Carpets. Zavolal jsem
domů a maminka mi řekla, že Liam se přidal ke skupině. Byl jsem ohromený,
protože v životě nesáhl na kytaru. Celej svůj život jsem s ním sdílel jeden
pokoj a hrál na kytaru a on se nikdy nepřidal. Takže jsem se zeptal: "A co
dělá?" a ona řekla "No, zpívá." A já úplně oněměl a strašně jsem
chtěl jet domů a vidět to na vlastní oči. Chtěl jsem se mu vysmát!
Chtěl
jste v té době hrát ve skupině?
V té době jsem se právě učil hrát na kytaru ve stoje. Hrál jsem na tu věc,
co se pamatuju. Původně jsem k ní neměl řemen, takže jsem začal hrát s kytarou
na koleni. Později, když jsem se přidal k Inspirals, jsem si uvědomil, že je
obtížné hrát na kytaru ve stoje; musíte mít jinak ruce a tak. Myslím, že
původní plán byl být v kapele, ale vždycky je dost těžké najít ty správné lidi.
Nechci být v kapele s partou blbců.
Jaký byl váš první společný koncert?
Byl jsem úplně ztuhlej. Bylo to v Boardwalku, přišlo tam tak šest lidí. Liam
byl pochopitelně v pohodě... Guigsy měl takovou tu basu s pěti strunama, takže
jsme si ho potom museli vzít stranou a říct, ne, tady nebudou žádný nesmysly
typu Level 42, kup si novou basu nebo sundej jednu strunu. A potom mi řekli, že
budu jejich manažer, což mě rozesmálo. Proč bych měl chtít bejt váš manažer?
Vypadáte hrozně. Nemáte žádný písničky. Pak jsem řekl, že jim nějaký napíšu.
Zeptali se, jestli se chci přidat, a já na to "Fajn".
Nějakou dobu poté, co jste se přidal k Oasis, přišel legendární koncert v
glasgowském King Tut, kde vás poprvé viděl Alan McGee. Co z téhle historky je
legenda a co skutečnost?
Sdíleli jsme zkušebnu s dívčí skupinou jménem Sisters Lovers. Jedna z nich,
myslím že se jmenovala Debbie Turner, chodila s McGeem. Znala hodně lidí v
Glasgow; tohle byl koncert skupiny 18 Wheeler, se kterými McGee zrovna podepsal
smlouvu. Takže se vzájemně znali a pozvali Sisters Lovers, aby si zahráli s
nima. A z nějakého důvodu, nevím proč, si mysleli, že to je dobrej důvod k
tomu, abychom hráli taky. Nikdo nás tam vlastně nepozval, prostě se nás
zeptali, jestli si s nima nechceme zahrát na tomhle koncertě ve Skotsku, a my
řekli "Jasně". Takže jsme si půjčili minibus a dali dohromady všechny
naše kamarády a vybrali od nich peníze, teda, vymysleli jsme, že dostat se do
Skotska a zpátky vyjde na sedmnáct babek a platili jsme za benzín a řidiče a za
chlast a tak.
Když jsme se tam dostali, zaklepali jsme na dveře a řekli:
"My jsme Oasis z Manchestru". Oni nám řekli, že dneska večer nemáme
hrát, a my na to, že to je v pořádku, protože to zařídil někdo jinej a bla bla
bla. Nažvanilo se toho hodně. Pustili nás i s vybavením dovnitř, tak jsme se
usadili vzadu. Řekli že mají povolení jenom na tři kapely kvůli zavíračce a
podobnejm nesmyslům. Tak jsme se dívali na 18 Wheeler a na Sisters Lovers a
nějakou jinou kapelu, která to pak s McGeem pravděpodobně taky podepsala.
Pak jsme šli za majitelem klubu. Nechtěli jsme to tam rozmlátit nebo někoho
zastrašovat, ale řekli jsme, jeli jsme sem takovou dálku, všechny tyhle kluky
jsme stáhli o prachy - a navíc nás ani nechtěli vidět hrát! - takže zdvořilost
stranou, mohli byste nám dát deset minut. Zdálo se mu to dostatečně fér, a tak
jsme zahráli čtyři písničky, z nichž jedna byla Wonderwall, která nám zabrala
dvacet minut.
Pak jsem na chvíli položil kytaru a nechal jí vazbit a stoupnul si dozadu.
McGee ke mně přišel a zeptal se, jak se kapela jmenuje a jestli má nahrávací
smlouvu. Já řekl, že ne, a on na to, jestli nějakou chceme. Tak jsem se zeptal
s kým a on povídá "Se mnou," a já na něj "A co seš zač," a
on řekl "Alan McGee." V té době měl vyholenou hlavu a já jsem ho v
telce vždycky viděl s tím velkým afrem. Dal jsem mu demáč, ale on mi ho vrátil
s tím, že ho nechce slyšet. Nakonec jsme ho přemluvili, ať si ho vezme do
Londýna. Když jsme se vrátili do Manchestru, volali jsme pár lidem, kteří ho
znali, a zjišťovali jsme si, jestli je to vůbec možný. Pak jsme se
zkontaktovali. Bral to smrtelně vážně.
Po
podepsání smlouvy jste hráli po celé Evropě a nakonec jste se nechali vykopnout
z trajektu, se kterým jste se vraceli z Holandska.
Na tom koncertu jsme hráli s The Verve. Byli jsme u Sony International a
zařídili jsme si tenhle koncert s The Verve v Amsterodamu. Sony zorganizovala,
že se všichni majitelé licencí ze všech možných nahrávacích společností
přijedou podívat na Oasis. Byli jsme zrovna uprostřed nahrávání a oni se na nás
přijeli podívat do Anglie, protože pak jsme neměli tři měsíce nikde hrát.
Místo toho, aby nás tam poslali letadlem, poslali mně, Liama, Boneheada,
Guigse, Tonyho McCarrola, našeho řidiče Tonyho, Marka Coyla a Phila Smithe,
našeho kámoše, kterej nám dělal ochranku, do Ipswich na noční trajekt. Nevěděli
jsme ovšem, že je před sezonou a myslím, že West Ham a Chelsey hráli v
Holandsku nějaký předsezonní přátelák. No a všichni dohromady - West Ham,
Chelsey a my - jsme cestovali na tom trajektu.
Dostat se do Ipswich nám trvalo devět hodin, protože jsme se pořád zastavovali
a chlastali a tak. Když jsme se dostali na tenhle trajekt, byla tam diskotéka.
Takže jsme se totálně ztřískali. Pořádný pití, žádný ty vaše legrácky, prostě
pořádný pití... Všichni fandové West Ham a všichni fandové Chelsea se začali
prát. Takže Liam - protože je to Liam - se zvedl, aby se na to podíval. Jeden z
těch chlapů mu řekl: "Jestli nezavřeš hubu, tak tě po ní fláknu," a
Liam povídá "na to sám nestačíš," a on řekl "stačím," a v
ten moment ležel na podlaze.
Jeden policajt mu nasadil pouta a hodil ho do kobky, nebo jak se tomu říká.
Prohlásil jsem, že odcházím, protože vypadali jako pěkně drsný týpci... takže
jsem šel na procházku, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že Liam a Guigs
mají pouta, Boneheadovi přestaly fungovat krční svaly a hlava se mu protáčí
kolem dokola. Nevím, co dělal Tony McCall, myslím, že to taky schytal, protože
vypadal tak nějak přihlouple. Takže já, Cally a Phil jsme se vrátili do
postele, druhý den jsme vstali a policajti se nás zeptali: jste tady s touhle
verbeží? a my řekli: V životě jsme je neviděli, strážníku. Pak jsme se vrátili
do Amsterdamu, vzali si dva dny volno a hodně, hodně jsme se zklidnili.
V příští části rozhovoru Noel vypráví o tom, jak byl během koncertu napaden
divákem, hovoří o úspěchu alba "Definitely Maybe" o hádkách se svým bratrem
Liamem a o odvrácené straně slávy...