Ministr Noel varuje: naše deska škodí zdraví.

Změnili si logo, účesy, manažera, pořídili nové děti, obměnili některé členy kapely a na novou, v pořadí pátou desku si dali nálepku „Parental Advisory“. Je obsah skutečně nakažlivý a nebezpečný pro nevinnou duši?

Některé kapely mají scénář svých desek nalinkovaný dopředu a nemění ho snad nikdy. Bohudík k nim nepatří Oasis, a tak se hned po vložení CD dočkáme velmi zajímavého, chytlavého a nápaditého instrumentálního úvodu s provokativním názvem „Fuckin´ in the Bushes“. Troufám si tipnout, že skladbu budou využívat jako svou zahajovací při koncertech. Propletené, ale sehrané zvuky elektrické kytary, netypicky nápadité bicí a v pozadí směs chorálu a úryvků z oblíbeného filmu přinejmenším zaujme při listování nádherně zdatně zpracovaným bookletem. Na paty se jí pověsí chytlavá singlovka „Go Let It Out“, která vám může připomínat snad polovinu skladeb, co kdy nahráli Beatles, ale přitom z ní srší svěžest a po několika poslechnutích si uvědomíte, že zpěvák Liam Gallagher je snad poprvé skutečným tahounem. Jeho hlas zní skvěle zastřeně, jako obvykle neklesá při refrénu a přitom nepůsobí „vyřvaně“. Také nápad s vypůjčením pianina Johnnyho Jenkinse splňuje svůj účel. První náznak škodlivosti je zde. Jako byste si právě desinfikovali místo, kam si chystáte vpíchnout drogu.

V pořadí třetí skladba „Who Feels Love?“ bude českým posluchačům připomínat úvod loňského hitu „Medvídek“, nebo že by tak zněla pouze mně? Sborový zpěv obou bratrů Gallagherových je více než zajímavý, ale co tuto píseň táhne nejvíce, je zřejmě text. Dvousmyslná slova o vystřízlivění a poznání reality zní z jejich úst více než upřímně.

Následující „Put Yer Money Where Yer Mouth Is“ měla být zřejmě pokusem o novodobou, citlivější „Roll with It“, ale upřímně řečeno – nepovedlo se. Skladba zní velmi suše a jaksi jí chybí střed, co by chytnul za ušní bubínky. A slabší chorálek nápad nenahradí. I tak se těším na její koncertní podobu, protože má spád a správný rytmus. Poprvé zapochybujete, zda je injekční stříkačka to pravé.

To, co vás přesvědčí, je nádherná balada z pera Liama Gallaghera. Poprvé se na desce Oasis objevuje jeho písnička a všem nám ukáže, že Liam už není ten frajírek, co chce být rock´n´rollovou hvězdou, ale že je velmi schopný a citlivý hudebník. Prožitek v hlase a akustická kytara předčí v jistých pasážích i onu nepřekonatelnou „Wondewall“. Smělé tvrzení? Právě jste si vpíchli čistý a nefalšovaný hudební heroin do žíly. Pokud znáte i pozadí skladby, kterou Liam věnoval svému nevlastnímu synovi před narozením vlastního, musí vás chytit za všechny orgány v těle, kde máte kus smyslu. Je to ta nejlepší balada, kterou Oasis natočili od „Talk Tonight“.

V podobném, ale už více „noelovském“ stylu se nese „Gas Panic!“. Skladba se stupňuje a nejvýrazněji zní elektrická kytara v mnoha prolínaných polohách s báječnou foukací harmonikou. Dokonce i slova dávají hlubší smysl (co se jen s těmi Angličany stalo?), a i když se vám během poslechu bude znát, že skladba tak nějak příjemně vyšumí do ticha, bude vám v podvědomí ještě dlouhou chvíli znít grandiózní souhra všech nástrojů. První příjemné pocity se přelévají do mozku a vy cítíte, že se tato koupě vyplatila.

Sedmá skladba s příznačným názvem „Where Did it All Go Wrong“ vás napřed příjemně překvapí změnou hlasu zpěváka, a než si na něj stačíte zvyknout a v refrénu si ho zamilovat, zjistíte, že právě tato píseň musí být další singlovou, neboť má ten typický chytlavý náboj, a když ji někomu pustíte, na rozdíl od ostatních ihned pozná, že se jedná o Oasis.

I další klidná „Sunday Morning Call“ zpívá Noel a vy si, pod vlivem opia v těle, uvědomíte všechny souvislosti a dojde vám, že tato deska je skutečně koncipovaná jako koncert. Měli jsme zde instrumentální úvod, vrcholy desky a nyní si šel Liam na pár minut odpočinout a za mikrofonem exceluje jeho bratr, což při koncertech skutečně dělají. Taky se nemůžete dočkat závěru? Nutno poznamenat, že ze srovnání dvou Noelových vystoupení vyšla vítězněji předešlá skladba. Z osmičky máte pocit těžkopádných ZZ Top stejně jako z hitu „Words“ od Bee Gees. Nevím proč, ale toto srovnání se v určitých pasážích přímo nabízí. Váš stav se nyní ale rovná extázi a vy hltáte každý akord, na hledání nedostatků není čas.

Krásnou baladu jsme už slyšeli a vy stále postrádáte hitovou „rock´n´rollovku“? Devátá

„I Can See a Liar“ jí je. Výborné kytarové riffy, téměř punkový úvod a bicí, která snad nepatří k Oasis, fantastický přechod do chytlavého refrénu a Liam opět na jevišti vás donutí zesílit přehrávač. Zvýšený tep, cítíte každý úder srdce svým mozkem, který je na pokraji exploze, vaše reproduktory dýchají a vy máte před očima kapelu, jak právě donutila Wembley k jednotnému poskakování do rytmu. Máte jen jedno přání: ať to nikdy neskončí a ať se přidá ještě dalších milion kytar. A vtom se skladba neuvěřitelně rychle utne. Geniální. Přichází procitnutí a vyvrcholení v podobě hudebního orgasmu.

Už proto začíná desátá „Roll it Over“ ve velmi klidném tempu a nechá vás vydechnout. Oasis měli vždy šťastnou ruku při výběru závěrečných chorálů a tento se mezi nimi neztratí. Až žalostně prožitá kytara a oblíbený chorál v pozadí vás přesvědčí o tom, že Oasis sice stojí na rameni nejednoho giganta, ale už sami pomalu oprašují i tu svou paži. Vyhasínající a přitom velmi živá gradující melodie je dokonalým závěrem vašeho prožitku.

Jehla je v koši, ranka téměř zacelena a vy máte chuť na další dávku. Tak jen do toho, tato droga jménem Oasis je legální.

Oasis: Standing On the Shoulder Of Giants, Sony Music 2000, délka 47:51