Hudební hitparády mají novou lásku. Třiadvacetiletý britský zpěvák Mika (vlastním jménem Mica Penniman) narozený v Bejrútu, je se svým debutem Life In Cartoon Motion v posledních týdnech jejich nejvíce atraktivní akvizicí. Zatím není úplně jasné, zda půjde o známost na jednu noc, respektive sezónu, nebo vztah, který může vydržet několik let. Na tom však v tuhle chvíli vůbec nesejde. Popové hvězdy vždy staví především na zábavnosti a na tom, do jaké míry jsou schopné přežít svých patnáct minut slávy.

Díky letí do redakce BBC

Ty, co sledují britský tisk, Mikův razantní nástup do rádiových playlistů rozhodně nemohl překvapit. Miku, který se muzice věnuje už od dětství, jako jednu z hvězd roku 2007 tipovala i tradiční předpověď BBC Sound Of 2007, kde byl koncem minulého roku označován za jedno z nejzářivějších jmen budoucnosti. Když v úvodu letošního roku do hitparád nastoupil singl Grace Kelly ,bylo okamžitě jasno. Ani tentokrát se na britských ostrovech nespletli, stejně jako v případě hvězdy loňského léta Lily Allen. Mika se nestal klasickou rychlou hvězdou, jak to v poslední době bývá běžné. Na svou slávu si musel trpělivě počkat. V hudebním průmyslu totiž fungoval už dva roky, ale bez minimálního úspěchu. Výrazně na sebe upoutal až singlem Grace Kelly, ale hodně velký hitový potenciál má celé jeho album.

Dnešní pop? Nuda!

Výrazným důvodem jeho úspěchu je také situace na dnešní popové scéně. Tam v posledních letech převládá dojem nudy a studiové přeprodukovanosti. Amerika má Justina Timberlakea, Británie Robbieho Williamse. Justin nikdy za moc nestál a vždy připomínal spíše doprovodného tanečníka a šaška v rotacích MTV. Robbie měl doby, kdy s ním byla zábava, a není to tak dlouho. Právě tyto časy z éry Robbieho hitů jako Feel Mikova hudba nejvíce evokuje. Na svou poslední desku Rudebox Robbie však nahrál podezřelou kombinaci diskotékového folku, kde se onanisticky okouzloval vlastní zábavností, přitažlivostí a schopností se neustále proměňovat. Nakonec to dopadlo tak, že se rozplizlý výsledek mohl líbit snad jen jemu samotnému. I proto se něco muselo stát. Něco, co by alespoň na čas ostrovní pop postavilo na nohy. A nemělo to být spojováno s žádným hlubokým výstřihem a lascivním šišláním s nohu přes nohu. Na sympatické holky od vedle zřejmě v pop music nebyla vhodná doba. Chtělo to něco extra, a to Mika se svým nebritským či americkým původem rozhodně je. Mnohdy to může zafungovat lépe než kdejaké drogové excesy v biografii.
Mika svou hudbou navazuje na mírně přihřátý pop osmdesátých let a co se týče inspiračních zdrojů, tak po zvukové stránce bývá nejčastěji přirovnáván k The Beatles nebo z dnešních hvězd hlavně ke Scissor Sisters. Jeho projev je hodně podobný pompéznosti frotmana Queen Freddieho Mercuryho. Naopak k současným hvězdným zpěvákům typu Jamese Blunta má hodně daleko – vůbec se nesnaží sázet na emoce, ale naopak chce pouze bavit. Proto na současné popové scéně může fungovat jako originál. Přišel s něčím, co tu chybělo jako sůl a jeho deska Life In Cartoon Motion by se dala definovat jako nezakomplexovaná zábava.

Hodný kluk

Mika působí jako hodný kluk, co chce zejména pobavit a být v pohodě. Jeho deska Life In Cartoon Motion není nic jiného než vysněná dětská písničková kolekce. Žádné hity pro teenagery na diskotéky nebo do hifi věže pro romantický večer, na to je Mika až moc čistá a nezištná existence. Jeho písničky jsou spíše ideálním doprovodem, jak k hraní s vláčky v předškolním věku, tak k psaní referátů o Boženě Němcové. Přináší samé příjemné věci, nad kterými se snad každý v určité době rozplýval - šíleně sladká žvýkačka, sada luxusních lízátek a jahodový koktejl za odměnu před spaním. Prostě hodný kluk. Life In Cartoon Motion je barevnější než komiksy s Kačerem Donaldem a pozitivnější než hippies, podobně vtipný jako Gilmourova děvčata, skvěle udělaný jako další sitcom Přátelé. To, co na svém album servíruje, je sice hodně návykový a příjemný materiál, ale když se to s ním přehání, může začít lézt na nervy až do té míry, že už ho nikdy nebudete chtít slyšet. Singl Grace Kelly je hit popové extratřídy, kde dochází hned k několika zvratům. Mika tam mutuje tam a zpátky: nejdříve k dospělosti, pak zpátky do předškolního větu a končí jako skoro vyzrálý teenager, jestli tedy něco takového vůbec existuje.


Dále tu je vlídné disko, ukrutně popové balady a ke konci také spousta vaty, jak by se dalo čekat - cukrové. Naivita je úplně všude: od prvního do posledního tónu. V současnosti Mika album propaguje na téměř vyprodaném turné po celé světě, které začalo v USA a pokračuje šňůrou po Evropě. V létě by mělo vyvrcholit koncerty na prestižních festivalech Oxegen v Irsku, T - In Park ve Skotsku a V Festivalu v Londýně. Na všech těchto štacích funguje jako headliner, tedy hlavní hvězda programu.

Mika s deskou Life In Cartoon Motion zboural hitparády po celém světe. Teď platí za krále. A jelikož je celý tento článek směřován hodně pozitivně, tak by teď asi nebylo dvakrát hezké a logické vytahovat drsné hlášky toho kalibru, že před sebou máme zboží na jednu sezónu, a že může zaujmout leda posluchače hitparád, a že je to všechno strašně umělé. Ono je to celé ještě trošku jinak – charakteristiky z předchozí věty sice nepopřu, ale spíše se nabízí otázka, zda se od interpretů podobného typu jako je Mika, čeká něco jiného. Něco víc než obyčejná zábava. Nakonec by možná více prudilo, kdyby tento britský zpěvák nabízel právě to něco víc. A pokud máte problém se slovem pop, tak album Life In Cartoon Motion radši vůbec nezkoušejte, mohlo by vás nakonec i rozčílit.



Zajímavosti:
Jak by mělo být zřejmé z předchozího textu, Mika je sám o sobě jedna velká zajímavost. Mimo to, že tento hodný chlapec zpívá, je také zdatným výtvarníkem. Podle všeho ho vždy fascinovala expresivní malba, kterou se zabýval již od útlého věku. I jeho album působí jako určité obrazy s velkou mírou dětskosti a naivity. A kdo myslíte, že mu namaloval obrázky do bookletu a na přebal desky..? Nebyl to nikdy jiný než zpěvák Grace Kelly. Šikula.